Csurka Eszter

V větším rozměru

Bez názvu

55 × 55, olej, plátno, tisk, 2016

Galérie Godot Vás srdečně zve.

Csurka Eszter

Aura

na výstavu s názvem

Otevření: 2016. v 5 máji ve 20.

Otevřet: Kincses Károly muzeolog, fotohistorik

Podívat se lze: od květnu 6.–8.– každý den mezi 10 a 18 hodinou.

Výstava bude pod náročným kontextem objevitelná po dobu pouze tří dnů. V rámci aukce, která se koná v sobotu 7 od 18 hodin, budou na aukci v hotelu Danubius Gellért nabídnuty k prodeji dva předměty.

Výstava se koná v rámci Eleven Design Weekend v souvislosti s projektem 1 1 Porta.

V větším rozměru

Bez názvu

55 × 55, olej, plátno, tisk, 2016

S šířením fotografie a využitím dlouhé expozice vznikla náhodně možnost, aby se pohyb člověka a strojů napojením nějakým způsobem projevil ve snímku. První vlnu ztvárnění dynamiky přinesli futuristé, inspirovaní z prvních „paháněných“ fotografií, jež byly poprvé označovány jen za ztrátu. V futuristických obrazech se sestavení obrazu odvíjí rozbitím do přímých površích, jejich znovuzačleněním a následným vzájemným uspořádáním; jejich myšlenkový názor je v přední míře dáno vírou v dobu strojů a v rozvoj. Vztah futuristických mytů ale po I. světové válce zpoprvé v pětečnicích, nebo spíše se zpochybňuje.

Klíčovým motivem vizuálního světa Eszthe Csurky je právě pohyb. Její obraz „Balla Pórázon vezetett kutya“ či plastika pod názvem „Boccioni A térbeli folytonosság egyesített formái“ vizualizaci lze jednoznačně spojiť s díly Csurky. Zároveň – a co je rozhodující – právě zde už neuchopíme ten optimismus (kdybychom se na něj podívali zpět, mohli bychom ho dokonce nazvat naivitou), který v před sedmdesáti letech modernistické malby byl tak zásadní. Fragmentace už není spolu vytvářející koherentní významnou strukturu, ale zůstává rozbroubkódaná. Motiv pohybu zde také není zaměřen na postup vpřed, nýbrž spíše na podněť k pádům, ke kolapsu, i když dynamika obrazů je nepopiratelná.

V větším rozměru

Bez názvu

55 × 55, olej, plátno, tisk, 2016

Nedbávaně zpracovávané, v několika případech jen označovací pozadí rozřezáto na velká úseky, a i průhledné postavy spojující tyto úseky lze přirovnat k některým obrazům Martina Kippenberga. Nicméně oproti Kippenbergově hrubé práci s barvou a posunu do groteskního směru, v případě děl Eszi Csurky charakteristická jemná posunovačová práce se štětcem a omezitý barevný tón společně přispívá k jedinečné povaze a speciální atmosféře těchto děl.

Naši pocit může být jako když se v filmovém záběru rozbije kontinuita – krví se roztrhává a vzniká prázdnota mezi značkou a významem. Důraz na filmový charakter obrazu posiluje i „křehkost“ na plátnech (její funkce je specifická analogí fotografií a v digitální fotografii se používá základní jednotka – pixel). Překvapivý je fakt, že esety práci Csurka Eszter staví na digitálních fotografiích, jež upravuje v Photoshopu, přesto v jejích dílech vidíme cohení, nikoliv pixely. Vycházející od této křehkosti se přes analogi fotografii a přes česráckou odříznutí, The Photography of Susan Sontag, dostáváme ke Konceptu auory popisaného Benjamínem, kde narazíme na paradox: pamětní snímky Csurka Eszter je odcizené pro rychlý svět, avšak zároveň mají auru. Částečně je síla obrazu přičítána právě této naprosto při​​dosahovací technice kompozice.

V větším rozměru

Bez názvu

55 × 55, olej, plátno, tisk, 2016