Gaál József

Gaál József Corpus Hystericum Otevření: 2019. březen 15-ého roku 18 hodin Otevírá: Cserhalmi Luca esztéta V tomto roce je 20 let Godot Galeria jedním z hlavních prvků svých slavnostních akcí, že galerie zorganizuje výstavu svých nejdůležitějších umělců, kde představujeme nejnovější práce daného umělce veřejnosti. Chtěli bychom tímto upozornit na to, že i když hovoříme o živých klasikách současného umění, jsou stále zcela aktivní, vzrušující umělci, kteří reagují na události okolo nich, na změny v uměleckém světě. V tomto cyklu je první Gaál József, umělec, s nímž Godot Galeria spolupracovala nejdéle, první výstava u nás proběhla v 2000. Gaál József (1960) je umělec, profesor na Vysoké škole výtvarných umění v Maďarsku, umělecký spisovatel. Kromě obrazů vytváří také grafiky a koláže, ale plastická deformace je také nedílnou součástí jeho umění. Jeho sériové práce postoupí od sebe, témata a motivy se vrací v nekončícím výzkumném proudu. Centrem jeho umění je člověk; převážně se snaží o expresivní obraz napětí v našem nitru. V duchu groteskního umění (grotreál – Szeifer Judit) se na jeho dílech objevují zformované, asymetrické obličeje a těla, jejichž vykreslení někdy ztiší směrem k abstrakci. Při průzkumu věčných otázek o podstatě člověka neustále vracíme k zobrazování masa, k humanoidním zvířatům a vnitřním bojům, existenciálním stavům. Jedním z jeho nejznámějších motivů je maska, která je ztělesněním zavření, vyjádření a prostředkem pro zobrazení archetypů. Za obrazem člověka však odha rává přemýšlení přes hranice věku a kultury, které formuje znovu a znovu, čímž vzniká jeho umělecká mýtická a rituální atmosféra. Z mnoha výstav se zvedá 2018 v Műcsarnok, kde proběhla jeho monologová výstava Věk náboženství, kde se převážně představily jeho plastické práce. Se svými nejnovějšími pracemi se vrátil k technice, kterou již několik desetiletí vynechával. V nové sérii vytvořil koláže z vlastních a polovičastých obrazů, které tímto způsobem odrážejí jako stav podebá verování a zničení, vrstvení nekonečného procesu. Na rozdíl od jeho zvyklého mýtické, archaistické perspektivy nás nyní vede do současného labyrintu duše: ve svých dílech zachycuje vztah těla a duše, změnu tělesné vize moderního člověka, schizoidní stav jizv identity a krizi centrální absence osobností současnosti. Kromě toho se zřízené tělesné obrazy představují jako loutky, automaty a moderní varianty, a vibruje duch ciborgů, s nímž Gaál rozšiřuje myšlenkový obor masky a protez, které se předtím objevovaly ve svých dílech.

Nové umění