Erdei Krisztina

2008 Budapest, Maďarsko

Galérie Godot vás srdečně zve.

Erdei Krisztina

na výstavu s názvem *Formaságok*

Otevření: 2009 listopadu 19‑ho ve čtvrtek mezi 20 a 22 hodinou

Představujeme výběr vystavovaných děl z materiálu knihy umělce 2007 s podobným názvem (Formaságok) a z nejnovějších děl souvisejících s obsahem.

Výstavu lze navštívit do prosince 19. Od úterý do pátku 10 a 18, v sobotu od 10 do 13.

2008. 06., Szeged, Maďarsko

Texty o umělci:

„Většina jeho obrazů má nějaký zvláštní, poměrně podivný charakter. Zdá se, že při normálním nastavení prohlížení se setkáváme s jiným zobrazením, jako bychom neustále nevyžádaně dostávali spam. Jeho fotografie jsou humorné, ale jsou přehnaně groteskní, ne ironické, spíše by se daly nazvat normálním a neobvyklým a neobvyklým, „peta­fyzickým“ aktivním sněm. Ve skutečnosti se mnohem více jedná o fotky, které vycházejí z reálného. Pomocí nich vyvolává zajímavé souvislosti, forma­ní análogie či myšlenkové doplňky a přitom ukládá do paměti pozornosti diváka. Tvrdší fakt je, že často zůstává svědkem toho, že zkoumání a zaznamenávání skutečných sociálních, kulturních či životních zajímavostí a anomálií se stává základem jeho tvorby.“ – Készman József

2007.06.11., Nahariyya, Izrael

„Erdei Krisztina se zdá, že svůj život používá k rozkládaní skrze obrazy. Vytváří kvázivizuální deník tím, že využívá digitální techniky, která z lidského hlediska má „nekonečný“ potenciál; tím, že vždy svá zařízení uchovává u sebe, maximalizuje možnost vytváření snímků. Tím vytváří možnost utrhnout a zároveň znovu vidět libovolný náhodný impuls, a to v daném místě a čase, čímž rozšiřuje šanci na experimentování a poskytuje větší prostor pro přímé reflexe v průběhu jeho života."

Jeho obrazy evokují formu a estetiku soukromých fotografií: čím dál—zároveň mícheje se, tklade se „tam-odtud” a některé prvky se v obraze zjevně vyčlnutě rozměňují nebo se stávají nudnými. Lidské tváře, které se zdají být zachyceny mimo nejlepší okamžik, se v nechemilém fokusu příběhují nesoustředěně. Protože průnik soukromých snímků se převážně vytváří nad neschopnými učenci techniky, možno u těchto fotografií tolerovat takové „srny‑tronické“ nedostatky, jako je expozice fotografovaného světla, tj. příliš nadměrné nebo nedostatečné přepření. Nespokojenost snímků již v tónových úrovních zesiluje nestálost okamžiků a tím zachycenou upřímnost.“ – Böröczfy Virág

„Erdeiz elegantně řeší další figyuly právních i kariérních trendů, které se současní domácí moderní umělci tak často zabývají a které jim umožňují dobře zřetelně a manažovat svou identitu, a které jim samozřejmě dávají ještě více radikálních form. Pokud ale během prohlízení knihy zaměříme akcent na vizuální narativ, tak „kdo“ z obrazů se správně odehrává, je třeba se povolit. Ale „ťaki se mluví a o čem?“ – řekly bych díl do výlohy v knize citovaná fotomatrix. Náčrtka však většinou nevypráví, jen opakuje některá slova a otazník od první strany až do poslední: „Podívej se, vidíš to?“ Východom je opravdu děsivé právě to, že na suchóžit vařit i deset zpětná tonal ny odp” – Knotesz Antal

2004. 06. 08. 13.59, Feodosia, Ukrajina

2006.01.29. 9.28, Villavicencio, Kolumbie