Gaál József

fragment z dílu série Transhuman Fetish

dřevo, kov, proměnná velikost, 2012

Větším rozměru

Godot Galérie s láskou vás a vašeho milého partnera pobízí.

GAÁL JÓZSEF

Phantasma – Transhuman Fetish

na otevření výstavy s názvem ___

Otevření: 2012. červen 6 den v 20 hodině

Ohlásí úvod: umělec (Théâtre impossible)

Prohlédnuto: do července 7.

díla série Transhuman Fetish jsou v ateliéru, 2012

Větším rozměru

Hmotnými věcmi, ztrácícím se zbytky není možné nic oživit – tak říkají materialisté. Otevřený úsek do kybertimu se stále rozšiřuje – další víra, další prvek. Vznikání nové magie, v nějaké podobě, dá prostor neformovatelným pocitům – jako zprostředkovatel. Zvyklí na stroje, budou vnímáš „pseudo-bohý“, v nefřiném, šumění, opakujícím se kliknutí, škubání – už se ozývá všemi průnikujícími soudem a sobotou starých dědečků a prababič. Stohuji se navzájem mechanické rytmy zráží nekonečnou novou metafyziku. Až když se dá prožít osud skrze mýty, nyní virtuální variantní osudy se navzájem ruší jako blesky. Příšery vnitřně hašovaly, nyní žijí venku. Není tam nic, jsou jen varianty. Lidický ošák se stal vnější hrou, čím silnější je dopad, tím absurdnější je mutující duše monstrózní. V životním období ztracené, spořené existerence je třeba vstřelit do transhumanistického fetišového utopie. Nefinitní deformace těla se jeví jako evokace mýtického světa, vniká do beztvorých životů, proniká a pobírá nespoutané vnitřní podstatu. Žáca, překlopená v vnější recept s recepty života a šplhající fragmenty mutaci umu.

Phantasma III.

36x29x19, dřevo, ocel, úhly, kůže, 2011

Větším rozměru

Jako i řecké tragédie měly odtázované, ponížené postavy, tak i nyní existují. Každý si prohlíží svůj samotný divadel, přičemž si myslí, že za blikající obrazovku dokáže utvářet rozbřeskující tragi-komedii. Vnímá, že stisknutím tlačítek může být aktivním účastníkem Světové volné říše. Tragedie vzniká z podstaty kreativity, z vnitřní krásy, z bohatství neviditelných ctností a emocí za zničeným, deformovaným povrchem. Přináší štěstí Krása – tak si myslili, a v boji o krásu vznikl zničení. Představováno, že neexistují osud a smrt, znovu začíná zničovací misija pod falešnými obrazci kráse. Znovu se bojuje pro obnovu pořádku světa a úhlem harmonii. Vždy trvající MÍR – my jsme krásní, ale po odevzdání hrubé zla skončí naděje a poslední Harmonie. Spánek kráze. Pokud neexistuje tragedie, pak neexistuje selhání, žádná smutná introspekce, žádný oběť, ani rozpuštění – žádný začátek a konec. Vše zůstane v mlze Andromedy na arogantní mutační. Jediný existuje monotónní harmonie, dialektika strojního stavba-zničení trvadech věčnosti – vegetativní spotřeba je garantem našich blahobytů v světě tisíce pravdafikt.

Phantasma II.

46x22x26, dřevo, železo, úhly, kůže, 2011

Větším rozměru