Szurcsik József

Setkání brzkých obrazů, které se skrývaly po čtyřdeset letech, grafiků panoptiky po revoluci a právě vytvořených děl.

József Szurcsik, laureát Kossuthovy ceny a vítěz Munkácsyho ceny, je umělec, grafik a malíř, performer, hudebník, bývalý nástupníř rektora Maďarské vysoké školy uměleckého umění, docent na katedře grafiky a předchozí ředitel katedry. V roce 1959 se narodil v umělecké rodině. Szurcsik je tvůrcem výrazného, okamžitě rozpoznatelné světa současného maďarského umění. Jeho kariéra začala v době pozdního socializmu a přibližně kolem změny revoluce řídí. Tento okamžik není pouze historickým pozadím v jeho umění: jedna z opakujících se vědomých otázek v jeho dílech je vztah jednotlivce, prostředí a moci mezi sebou.

Emblmatický motiv jeho děl je stálý portré z profilu, bez charakteristických znaků – a díky tomu anonimnosti se stává obecným – lidské obočí. Tento metamorfní poloprofil však neexistuje výhradně samostatně; objeví se skrytý v krajině, nebo se setřídí do řad vedle sebe, organizovaný ve uniformních strukturách, případně se spojuje s monumentálními architektonickými formami nebo různými geometrickými tvary. Tento zploštělý, stylizovaný prvek umožňuje autorovi zkoumat vztahy jednotlivce, prostředí a moci bez nutnosti zobrazovat konkrétní těla, vždy jako otevřenou a univerzální otázku, která se neustále mění a přetvari.

Zároveň vlastními uměleckými prostředky zachycuje myšlenky odklonu od důležitosti, uzavření a bezčasovosti. K přibližnému konci devadesátých let – možná v souvislosti s úhadem ztráty naděje na přeměnu systému – se Surcsik ztrácí do světa nepohybujících se mýtů. Pevnost a ochrana starověké řecké kultury však představuje něco jako jakákoliv zeď, nebo jako zeď s Janovým obličejem; současně ochrání a odrazí, zatímco – jako motiv – vyvolává řadu asociací.

Rozmanitost jeho tvorby výstižně ukazuje i bohatství použité techniky a žánrů. Kromě množství grafických děl a speciálních olejovo-akrylových obrazů ztvárněných rezanou technikou s antickým efektem nalezneme také malé sochařské tvary vyřezané ze dřeva, malované nitové sochy, instalace z barevného papíru a sešroubované kovové sochy. Výstava je vystavována od 1985 a jeho díla se úspěšně objevila na řadě mezinárodních místech – od Sofie přes Helsinky až po New York, přičemž první expozice byla uspořádána v galerii Godot v roce 1999. Poslední výstava se otevřela na začátku října v Hódmezővásárhely v Mužiře Jánose Tomáše Tornyae, kde se jednalo o prezentaci zprávy pro vítěze Víkendového podzimního výstřihu v Hódmezővásárhely známého jako 2025. Jeho díla jsou součástí mnoha státních sbírek, včetně Maďarské národní galerie, městské galerie Janusa Pannonia to v Peči, Národní galerie v Praze nebo současné Maďarské galerie v Dunaseveru.

V největší otevření expozice se vynoří Szurcsik József ze zvláštního materiálu. Kreslíř, grafik a malíř před předešlými 40 rok y, které se skrývaly – dokonce se v expozici neobjevovaly – malby, která se pyšní kuriozitou a geometrickými a surrealistickými kompozicemi, začínající umělec je nyní nablízku pokryto energií, vzrušující tvorba se nafouká před publikum. Vzáříme s grafikou z jeho raného období, a s tvářemi cestujícího „systémově přetvářejícího panoptiky“, kterou nakreslil bezohlednou ironií, a tyto se prezentují vše do té doby, jež jsou vytvořené nejnovější a čerstvě připravená díla se setkávají v nich.

Výstava je prohlížena od úterka do pátku 10 a 14, v sobotu mezi 10 – 13 a do neděle 19 .