Bukta Imre

Babičina vnučka

Galerie Godot s velkým potěšením vás zvát.

Bukta Imre

Babičina vnučka

na výstavu s názvem«

Verníza: 2011. dubnu 13 od 20 do 22.

Dostupné: do 14

Otevírání: ze středu až do pátku 14 a 19, v sobotu mezi 10 a 13 hodinami.

Neděle

Bukta Imre dvěma týdny pořádá výstavy v Galerii Godot, kde získává místo mezi nejvýznamnějšími pracemi umělce. Deset let poté, co se vrátil do svého rodného města, vystavuje vizuální výzkumy maďarského venkova s jedinečnou lyrickou citlivostí. Jeho díla svědčí o upřímném empatickém přístupu k zobrazení „maďarského buřta“, bez ohledu na to, zda se jedná o krajinné, figurální nebo sociografické téma. Umělecká prostředky staví na neustálé otevřenosti a experimentování, a proto se i současná výstava s názvem „Návrat babičky na pramínek“ v Galerii Godot může považovat za překvapení.

Příběh pod zahradami

V posledních, velkých papírových svazcích pohodlně míchá malířské a kreslicí prvky a lze říci, že toto médium „podléhá“ umělci nejlépe. Čínské inkousty, akvarely, pastely, tempera, grafit a mnoho dalších technických materiálů se v jednom díle používá k vytvoření zvláštní harmonie – a zároveň atmosféry. Vystavené práce byly vyrobeny souběžně, tématem i technikou jsou vykládány jedním celkem, takže se klidně můžeme říci, že tyto věci představují pochoutku pro ty, kteří se zajímají o současné umění.

Měšťák Vídeka s poznámkovákem

Bukta Imre je jeden z nejinnovatativnějších tvůrců současného maďarského výtvarného umění: malíř, performer, sochař, který se vyskytuje v mnoha domácích i zahraničních sbírkách a v soukromých sbírkách, a tříkrát zastupoval naši zemi na jedné z největších mezinárodních soutěží, Velvetské biennale. Svou kariéru začal dobro učitelým umělcem v letech 1970. Jeho umění je silně propojeno s životním stylem a kulturou maďarských lidí žijících na venkově a pracujících v zemědělství. Jeho témata od začátků tvoří předměty, místa a postavy každodenní práce, jejichž zobrazení využívá nejrůznějších nástrojů: k manuálům svých obrazů volně používá jakýkoli přirozený materiál, který se dostane do jeho ruky (plátek, dřeva, kukuřice, keramika, zápalové tyčky, atd.) a tyto rozkládá do sestav. V jeho objektech, instalacích a performancích umisťuje denní nástroje venkovské materiální kultury na sebe samy nebo z nich staví jedinečné mechanické-obrační struktury. Jeho portréty a kompozice lze vnímat jako zvláštní sociologické studie, ale na rozdíl od vnějšího a vzdáleného analytického pohledu vnímá Bukta a ukazuje tento zvláštní svět naložený sladkými a hořkými podtóny z vnitřní perspektivy. Jeho pohledy jsou buď ironické, nebo melancholické, někdy (spočí) kritické nebo tolerantní, ale vždy s výjimečnou empatií přistupuje k svým obsažným.

Mladý prodavač ovoce